Neon shoes

Jak už mí pravidelní čtenáři ví, nejsem zrovna milovník blogerínského slovíčkaření a pojetí barev. Ovšem občas se mi některý z trendů zalíbí a začnu uvažovat o koupi nějakého toho kousku, který blogeríny propagují, pak mě ovšem z mého omámení probudí cena, nekvalitní materiál a hned mě vše přejde a jsem zase svá.

Posledně se mi líbily celkem decentní boty od Bati  . . .

Botky na podpatku mají teď ve slevě za 399 Kč (kdo nevěří ať tam běží) a bez podpatků za 799 Kč (určitě je ještě slevní), mě se na první pohled líbily, ovšem na první dotek mě zradily, protože jeden pásek byl trošku na boku boty odlepený. Pásečky jsou z kůže, což je super, ovšem označení lepená módní obuv mě opět odradila. Koupit si boty, zamilovat si je a pak je zničit na křivolakých chodnících Ostravy během pár dní se mi opět nechce.

Náhodou jsem namířila na svou oblíbenou DIY stránku http://psimadethis.com/  a objevila trhlé botky . . . Reflexní pásky lze koupit v galanteriích na metráži, v cyklo-potřebách etc. Metr jedné pásky vyjde tak do 20 Kč. Pásky mohou být na suchý zip, lepenky nebo i nášivky. Záleží to jen na vás . . .

Blog http://psimadethis.com/ stojí za návštěvu, jsou tam různé DIY od bižuterie, bot, oblečení po úložné krabice a doplňky pro útulný domov.

Old DIY

 Asi před pěti lety mě zcela uchvátil jeden svetr na http://www.net-a-porter.com/ . Byl šedý, pošitý černými, bílými a šedobílými korálky a mašlemi a od Alexandra McQueena, bohužel foto jeho modelu jsem už bohužel z tak staré kolekce nenašla, tak vám ho sem nemůžu vložit.

Samozřejmě jsem si takový drahý špás nemohla dovolit. Jednou jsem objevila v obchodě obyčejný svetřík a vzala ho do parády. Doteď ho nosím a je to můj nejoblíbenější kousek!

New in

Minulý týden měli akci v mém oblíbeném sekáči a to vše za 5 Kč, zvědavost mi tedy nedala a musela jsem to tam trošku omrknout a ulovila jsem pěkné kousky.

Černé tričko bez rukávů vyrobené v Řecku. 100% bavlna.

 Černé tílko, 100% bavlna, Dolce&Gabbana intimo. Došla jsem k závěru, že jde nejspíš o pravý kousek, neboť barva je stále opravdu černá, materiál je stále dobrý, tílko drží svůj tvar. Tričko má hologram s malými logy značky, vyrobeno bylo v Itálii a má i stejné znění l'ologramma di sicurezza garantisce l'autenticita dolce gabbana.

Tílko River Island, které nakonec asi hodím na Votocvohoz.cz, neboť mi nesedí.

Úžasné tričko od better bodies, je skvělé na cvičení, protože je rychleschnoucí a příjemný.

A poslední úlovek je od Atmosphere. Na fotografii i v reálu ve světle suterénního second handu vypadalo bílé, ovšem výsledná barva je spíše blogerínská mint.

Egapark

 

Erfurt je známý květinami, nejkrásnější park plný cizokrajných rostlin a exotických zahrad se jmenuje Egapark. 

 

V parku byla krásná fontánka, kterou jsme mohly ovládat.

   

A nesmělo chybět občerstvení na dobytí energie a tak jsem vyzkoušla borůvkový Red Bull, který jsem dostala v jednom dárkovém balíčků sponzorů univerzity. 

V japonské zahradě, kde člověk mohl načerpat spoustu energie, takže ten energyťák nebyl ani třeba.

A nakonec jsem si dala tradiční Thüringen houskové knedlíky s tmavými žampióny se smetanovou omáčkou a k tomu byla rucola a rajčátko.

Femme de la rue

Možná jste již četli včerejší článek z portálu http://ihned.cz/ o dokumentárním filmu, studentky Sofie Peeters, který zachycuje obtěžování žen na ulicích. Celý článek si můžete přečíst Zde.

Jen ve zkratce vám osvětlím fakta. Studentka natáčející tento dokument se přestěhovala do Bruselu, kde se nachází mnoho muslimských přistěhovalců. V dokumentu ji natáčí nakdo další, který je za ní nebo přímo natáčí ona skrytou kamerou pokřiky, sprosté nadávky a obtěžující pozvání mužů, se kterými se střetává v normální denní dobu.

Ohlasy na tento dokument nenechaly na sebe slouho čekat. Belgičtí politici navrhli pokuty za sexistické narážky až na výši pokuty 250 eur. Britský Guardian zveřejnil průzkum, který tvrdí, že čtyři z deseti žen v Londýně zažily sexuální obtěžování během minulého roku. Ve Francii se začal prodiskutovávat případ Dominiqua Strausse-Kahna. 

Autorka je nyný nařčena z rasismu. Většina mužů, kteří po ní pokřikují jsou totiž černé pleti. Autorka se brání, neboť jejím účelem bylo mluvit o společnosti a etice, ne o etnických problémech.

Samozřejmě se ozvali i radikální islamistické skupiny jako je Sharia4Belgium "Je to čistě její chyba, když se obléká jako šašek a polonahá chodí po ulici s namalovaným obličejem. Říká si o to. Ženy tohle dělají, jen aby si jich muži všímali."

Otázkou mi tedy je, kdo se má v dnešním světě komu přizpůsobovat? Přistěhovalci místním nebo snad místní přistěhovalcům? Každý člověk se drží svých tradic, ale pokud vycestujeme do jiné země, případně se do ní přestěhujeme, snažíme se dodržovat jejich pravidla.

Bohužel takovéto obtěžování se netýká již pouze velkých měst. Byla jsem na studijním pobytu v Německu ve městě Erfurt, kde žili také přistěhovalci. Ať jsem šla jakkoliv oblečená (šaty, sukně, džíny se svetrem) vždy se na mě někdo díval, pokřikoval, pískal, mlaskal a snažil se mě pozvat na drink. Moje spolubydlící si dokonce s jedním přistěhovalcem vyšla na rande. On ji pak zval hned další víkend do Kolína a Berlína, že si prý všechno spolu hezky užijí.



V Bruselu jsem byla také, kde přistěhovalecká skupina muslimů tvoří již 25,5 %. Na každém rohu narazíte na jejich obchůdky se suvenýry a různá rychlá občerstvení. V Belgii jsem byla vždy v doprovodu můžu, takže se ke mně nikdo nechoval nějak netaktě. Vyšli jsme si několikrát na oběd nebo večeři na kebab. Horší možná byla komunikace s obsluhou, kdy neočekávali, že objednávat bude žena a ne muž.

Jaké máte vy zkušenosti s přistěhovalci?

Snímek nesoucí název Žena ulice (Femme de la rue) vznikal během magisterských studií autorky na katedře dokumentaristiky filmové školy RITS.





Zde se můžete podívat na rozhovor s autorkou a i na její dokument, je to ve francouzštině s anglickými titulky.