Our world of Hungry Mainstream

 V posledních dnech se neustále probírá nemilá událost, která se stala na předměstí Dháky v Bangladéši. Mladé slečny z portálu votocvohoz.cz,ale i blogeríny najednou přišly na to, jak lidé, kteří jim šijí jejich hadříky z Hungry Mainstream (H&M), United Colors of Death (United Colors of Benetton), vlastně žijí.

Bangladéš je ve vývozu oblečení hned blízko za Čínou, ano, předbíhá již i Indii. Levná produkce se přesouvá z Číny právě do Bangladéše. Nízké (oprava - stále se snižující) mzdy mají za následek celkově časté nepokoje dělníků. 

 Pár informací o textilním průmyslu v Bangladéši z listopadu roku 2012.

http://cmdwiki.aii.avans.nl/gcp/File:Bangladesh_textile_labor_infographic.jpg

Oděvní průmysl v této zemi zažil svůj vzestup již v 80. letech minulého století, dnes se v Bangladéši nachází více než 5000 továren, v nichž pracuje více než 3 milióny lidí.
A z čeho a jak žije takový dělník? Šest dní v týdnu tráví v práci a to každý den po dobu 12 hodin a nakonec ho čeká odměna 37 dolarů za měsíc. Otázkou mi je: Kolik vy dámy utratíte měsíčně za svůj šatník? Sama se děsím své vlastní odpovědi.

Dalšími kousky oblečení se můžete také pokochat nebo si pořídit v obchodních řetězcích v U.S.A. Walmart (konečně vím, co za oblečení nosí lidé, které najdete na stránkách People of Walmart), ale také Marks & Spencer, který se snaží neustále reprezentovat organické a fair trade výrobky. V Marks & Spencer už nakupuji jenom vína z Evropy.

Dále se již v říjnu mluvilo o tom, že problémy v Bangladéši se neustále navyšují, dělníci chtěli vyšší mzdy. O to údajně usiloval i šéf H&M Karl-Johan Persson, pokud by však o to skutečně usiloval, tak by vše mohlo vypadat jinak a případně by mohl začít hrát také na hru fair trade, bohužel něco takového nemůže změnit jenom jeden člověk nebo jedna značka. My jako obyčejní spotřebitelé toho nemůžeme sami moc změnit. Ovšem je to jedna velká výzva, abychom započali cestu pasivní rezistence, kdy se nebudeme podílet na financování a podpoře tohoto příšerného systému – konec nákupům asijských výrobků! Tato cesta je ovšem pro mnohé z nás dosti složitá.

 
Prostesty se z Bangladéše rozšířily i mezi Evropany. Například 5. Května se udála demostrace v Londýně před Primarkem na Oxford Street, ale také před mnoha dalšími obchodními řetězci, které profitují z prodeje výrobků dovezených z Bangladéše.

A protože Hungry Mainstream (H&M) je dosti nenasytný prodejce, tak se i v říjnu mluvilo o tom, že chce svůj roční dovoz během příštích pěti let zdvojnásobit na tři miliardy dolarů. Říkám good Luck, však ono to zase nějak mezi blogerínami vyšumí, až je někdo pozve na PR předvádění hadříků, veškeré jejich obavy a čistota svědomí se rozplyne nad kolekcí z asijských zemí jako pára chemikálií, která na těchto pahadrech ulpěla.